A je to za námi. Sezóna 2021 je konečně ve všech kategoriích zdárně ukončena. Tedy mohli bychom říci i naštěstí. Situace není lehká, to všichni víme, ale skupina ze Sokola Brno I si na sebe nelehkou situaci vzala a po úspěšném mistrovství žactva umožnila konání závěru sezóny i zbývajícím kategoriím. Díky spolupráci Ondřeje Košťáka s hlavním sponzorem Generali Česká pojišťovna a ochotě/schopnosti zajistit s přísnými podmínkami konání závodu v KC Babylon v Brně se ti, kteří mohli dorazit sjeli, převlékli, občerstvili a šlo se na to.
4,5 m – ženy a dorostenky
Nejkratší distance se nám rozrostla o novou kategorii, jejíž vrcholné výkony jsme viděli v Brně při sportovní akci Sport Life. Prostor starším závodníkům a závodnicím měl být dán v Praze, ale opět jsme zavítali do Brna. Sem dorazilo 10 dorostenců a 7 dorostenek a žen.
Něžnější pohlaví se nám v posledních letech rozšířilo a úroveň vzrostla. To jsou samé dobré zprávy. Světová rekordmanka (Veronika Szabóová) se na poslední chvíli ze závodu odhlásila a začal souboj o medaile. Než půjdeme na jména, protože bych gratuloval téměř každé závodnici, dovolím si jednu velkou gratulaci na začátek – pokud se nemýlím a nahlížím do historických žebříčků správně, velká část si zašplhala osobní rekordy. Mám radost, že úroveň našeho sportu jde vzhůru i v této kategorii.
Sedmé místo připadlo na Libeňskou Radku Hofmanovou. Vzhledem k tomu, že tato závodnice se nachází v prostředí šplhem přesyceném, věřím, že příští roky časy i umístění budou lepší. O pouhých 0,12 s rychleji nám Brněnská Leona Romanová brala šestou příčku. I u ní bychom mohli očekávat lepší výkony, když se podíváme na její klub a o pár řádků níže zmíněného vítěze mezi muži nebo stříbrného dorostence. Sára Gutmanová ze Žižkova v Praze již o sekundu (tedy 0,99 s) uletěla a pěknými pokusy brala páté místo (na čtvrté jí chybělo 0,2 s). Věřím, že Sára vyladí sáhy a troufne si na lepší dohmat a příště to bude čas začínající šestkou.
Tereza Cibulková není žádným nováčkem v našem sportu. Její osobní rekord na hranici šesti sekund z před pěti let je téměř o sekundu rychlejší než její letošní maximum. Nutno poznamenat, že Tereza je multisportovní talent a její výkony na rychlolezení jsou úžasné a držíme palce i v tomto sportu. Bronz si velkým úletem v jednom jediném podařeném pokusu uzmula Libčická Jana Kiselicová. Tato závodnice s velkým potenciálem (ale dle zákulisních informací velmi malou pílí) snad do příští sezóny začne svědomitě trénovat a její výkonnost se posune tam, na které časy reálně má (tedy k šesti sekundám). Přesto velká gratulace k bronzové příčce. Klubová kolegyně Jana Hurdálková vážila co gram jídla, které pozřela. Bohužel pouhý jeden vydařený pokus byl ten, kterým si vylepšila osobní rekord. U Janči mohu prozradit, že v tréninku lezla časy na úrovni osobního maxima, ale někdy to zkrátka nesedne. Přesto gratuluji k novému osobnímu rekordu a stříbrné příčce z MČR 2021 a držím palce do dalších sezón. Nový talent, objev roku, nazývejme ji jak chceme. Takto bychom mohli titulovat Emu Galeovou z Brna. Mladá závodnice, která všem vytřela zrak na posledním závodě sezóny před MČR s časem 4,75 s a způsobila trochu poprask s tím, jakou snadností a silou u šplhu disponuje. Bohužel poslední závod sezóny Emě moc nesedl a co pokus se hledala s technikou a přístupem ke šplhu. Zde můžeme vidět chybějící našplhaná lana a jistotu v provedení závodního pokusu. Sice s přehledem a časem pod pět brala zlato, ale věřím, že její nejlepší pokusy nás teprve čekají a troufnu si říci, že bychom od Emy mohli čekat útok na 4,5 s velmi brzy.
4,5 m – dorostenci
Ne snad hrubější pohlaví, ale pokud se podíváme na hlas mutujících závodníků, výšku a rozměry těl dorostenců ve srovnání s předchozí kategorií, pojďme jim tak říkat. Hrubější dorostenecké kategorii se budu věnovat až od závodníků s rychlostí 1 m/s. Tam se nám z deseti registrovaných dostalo 60 procent.
Ondřej Schreiber ze Dvora Králové s časem 4,44 s bral tedy šestou příčku, ale blahopřeji k osobnímu rekordu a doufám, že v sezóně 2022 uvidíme čas začínající trojkou, protože progres, kterého Ondra letos dosáhl je skvělý. Z Budějovic a s vlastní experimentální časomírou nám do Brna dorazil jediný zástupce tamějšího Sokola. Richard Kašpar si také zašplhal nový osobní rekord, a to s pěknou hodnotou 3,60 s. Nepopulární čtvrtá příčka o pouhé 0,02 s rychleji připadla Štěpánu Humlovi. Od tohoto dynamického závodníka jsem očekával čas rychlejší, ale bohužel mu zřejmě podmínky v Brně tolik nesedly. Potenciál na rychlejší čas tam jsou, ale uvidíme již na osmi metrech, co nám předvede. Bronzová medaile připadla asi největšímu závodníkovi v Brně vůbec. Omar Dubec je mladičký obr jehož váha v den závodu byla neuvěřitelných 101 kg (a nevím, zda zde byl kdy “tak rychlý” a “tak těžký” závodník). Omar i přes svou váhu a rozměry vyšplhal za pro něj průměrných 3,46 s, ale potenciál na rychlejší časy je tam rozhodně. Ondřej Klíč je i přes svou skvělou výkonnost závodník druhých míst. Jeho skvělý čas 3,09 s bohužel na zlato stačit nemohl (ale o tom za chvilku). Na Ondru (mimo jiné) budeme velmi zvědavi na osmi metrech. Gratulujeme ke stříbrné medaili z MČR 2021 a pojďme se podívat na legendu na 4,5 m.
Adam Novotný musí Brno mít rád, jelikož zde dvakrát zašplhal světový rekord. Nejdříve na Sport Life předvedl, že čas hluboko pod 3 sekundy v jeho provedení žádný problém. Poté se potácel s mírným poklesem motivace, ale naštěstí opět do Brna na MČR přivezl nejlepší možnou formu a vlastní světový rekord ještě trochu stáhl na úžasných 2,58 sekund. Adamovi obří gratulace a respekt před jeho výkonností, která je neuvěřitelně rychlá, ale i vyrovnaná.
8 m – Muži a masters
Masters
Skončila nám krátká lana a cívka byla přesunuta o pár metrů výše. Hlavní kategorie Mužů spolu s Masters nám v letošním roce slibovala úžasné souboje o každou příčku, kde si nikdo nedaruje ani setinu. Bohužel realita na MČR pro diváky na místě i online u YouTube přenosu nám nabídla něco trochu odlišného. Velká část TOP závodníků nedorazila a jak to dopadlo si povíme v následujících řádcích.
Už samotná kategorie Masters měla pouhé tři závodníky a rozdíly mezi nimi byly vcelku propastné. Bronzový Lubomír Jokel z Pražské Palestry nedokázal navázat na výkony, kterých dosahoval a s časem 11,54 s bral bronz. Podobně na tom byl Ladislav Kubeček z Maratonstavu Úpice. Ač s přehledem porazil Lubomíra a jeho časomíra se zastavila na 10,24 s, na Ludvíka Cimburku to v jeho téměř životní formě nestačilo. Pouhé mrknutí oka za svým osobákem Ludvík v Brně bral zlato časem 9,11 s. Gratulujeme a doufáme, že elán a chuť makat vydrží i v sezóně 2022.
Muži
Druhá kategorie na osmi metrech jsou muži. Zde jsme museli oželit závodníky jako Martina a Jana Trnku, Patrika Valuta, Štěpána Muchku nebo Filipa Řezníčka. Tudíž se otevíraly nové příležitosti pro jiné závodníky a ti se jich s chutí jali chopit. Do finále postupovalo 7 nejrychlejších, ale rád bych zmínil i některé, kterým se to nepovedlo. Následující závodníci si totiž zašplhali osobní rekordy – Daniel Chmelík z Brna (9,52 s), Pavel Čambala (#PPD22 – 9,35 s) a Matouš Kubíček (8,80 s).
Finálové dva pokusy byly tedy otevřeny pro Filipa Šmejkala, který si na začátku sezóny skvělým časem 6,95 s konečně vybojoval vytoužený “hranol” z Memoriálu B. Šupčíka. Bohužel během sezóny se potýkal s různými problémy, které narušily přípravu a jeho závěrečný čas 7,98 s mu vybojoval sedmou příčku na MČR 2021. Karel Janda se také potýkal s různými překážakami v tréninku. Vždy začal makat naplno a pak stejně náhle trénovat přestal. Přesun MČR Karlovi vyloženě sedl a s časem 7,45 s si zašplhal nejen letošní maximum, ale také maximum za posledních pár let. Snad to Karlovi vydrží a brzy se podívá “pod sedm”.
Máme radost, že Arnaud Bourdier (Francouzský mistr ve šplhu – mají jiná pravidla snad ve všem, krom toho, že se šplhá ze sedu a bez přírazu) je nadšenec a každoročně se chce MČR účastnit. Jeho letošní forma slibovala útok nejen na jeho osobní rekord, ale také na 6 s hranici. Bohužel ne vždy prodáme to, co jsme natrénovali v tu jedinou důležitou chvíli. Arnaudovi nevycházelo vůbec nic. Starty byly skutečně pomalé, prohmaty v každém kole a nedohmaty téměř také. Pro závodníky, kteří ví, jak se Arnaud připravoval nezbývalo nic jiného než oči pro pláč.
Při absenci totální republikové špičky měl o bronzovou medaili bojovat Natanael Měcháček s Tomášem Poučkem. Natanael se netajil tím, že chce útočit na co nejlepší čas a jeho tréninková forma tomu i napovídala. Bohužel přílišná přemotivovanost nebo bolavé rameno, se kterým se potýká, mu neumožnila prodat to, kvůli čemu dlouhých pět měsíců trénoval. Jeho výkon v hodnotě 6,71 s ač smutně pomalý, stačil s přehledem na čtvrtou příčku.
Medaile se rozdávají níže a zmíněný Tomáš Pouček o tom ví moc dobře. Stejně jako Filip Šmejkal nám své nejlepší pokusy předvedl na Memoriálu a díky hodnotě jeho osobního rekordu jsme doufali a trochu čekali, že na MČR natrénuje lépe a bude útočit na časy hluboko pod šesti sekundami. Nevím, zda Tomáš formu podcenil nebo jeho úlet v Příbrami byl ojedinělý, ale čas 6,06 s je pro něj spíše průměrným, ale na medaili dostačujícím. Gratulujeme k bronzu a těšíme se v další sezóně.
To nejlepší pro nás opět připravili Martin s Matějem. Dva dominátoři šplhu sezóny 2021.
Tito dva se letos potkali pouze dvakrát a to vždy v Brně. Pokaždé jsme byli svědky úžasných výkonů od obou. Věnujme prosím poslední minuty čtení těmto dvěma pěkně kolo po kole, protože věřím, že to stálo za to.
1. kolo
(Již v rozlezu padla čelist všem z toho, jaké rychlosti dosahuje Matěj a všichni jsme čekali neuvěřitelný výkon. Nicméně vzpomeňme prosím na MČR 2017, kdy Matěj ani jednou nedohmátl a místo zlata odešel bez uznaného pokusu.)
Martin Vacek jako druhý nasazený usedá. Začíná šplhat, vidíme, že první polovina lana není optimální, ale úžasný čas 5,62 s a nový osobní rekord.
Matěj Cigl usedá, vidíme zcela odlišný způsob startovní pozice, kdy nesedí na laně a tak si říkáme, co to přinese. Leze, neuvěřitelná rychlost a ladnost (naposledy viděna u Aleše Nováka) a přichází to, co jsme viděli v roce 2017 – velmi těsný nedohmat. Matěj tedy dohmátne posléze s časem 5,95 s (a závodníci kroutí hlavou). Můj dobrý kamarád, jeden ze závodníků mi v sobotu večer po MČR píše, že Matějův pokus měřil asi 10x podle videa a s rozptylem 0,04 s (v rozpětí 5,02-5,10 s 95 % pravděpodobností) mu změřil čas zhruba 5,05 s (dámy a pánové, pokud vám teď nevyskočila husí kůže, tak vám říkám, že to je čas šílený!!!).
2. kolo
Martin Vacek tedy vede, sám si je vědom chyb, které v prvním kole dělal. Začne a zcela bezchybným výkonem se jeho časomíra zastavila na čase 5,52 s (porazil legendárního Martina Masára z Bratislavy). Úžasný výkon, na tento čas Martin a jeho tréninková skupina mířila. Obří radost, ale víme, že Matěj neřekl své poslední slovo.
Matěj leze a opět (2017) chyba, prohmat a dohmat v čase 6,19 s.
3. kolo
Matějovi klademe na duši, aby se uklidnil. On ovšem sám nejlépe ví, co zlepšit a vtípkuje, že alespoň se dostal do finále.
Martin malinko zachyboval a mírné zhoršení (úsmevné to říci u času tak hluboko pod šest) na 5,58 s.
Matěj usedá a leze. Hrome, krátký dohmat, ale počet sáhů se mi nějak nezdá. Časomíra hlásí 5,37 s, ale na nepovedený pokus. Co se to sakra v Brně děje? Co to ten Matěj předvádí? To nemůže dát jeden podařený pokus na 12 sáhů a skončit tu mizerii? Matěj nevěří, že to bylo na 11 a jde si to ověřit k videu (později přichází a potvrzuje, že to skutečně na 11 bylo, ale podotýkám, že to byl relativně “krátký” dohmat).
Martin již ví, že poslední kolo je jediné, kdy má šanci uzmout si zlato pro sebe.
4. kolo
Martin předvedl nejlepší výkon, který jsem u něj kdy viděl. Vše sedlo zcela perfektně. Čas vyrovnal osobní rekord 5,52 s a Martin ví, že dnes to bude stříbro.
Matěj usedá, leze rychle, šílené, zase 11 sáhů, tentokrát lépe rozložená délka jednotlivých sáhů a dohmat. Dav bouří, závodníci v očekávání. Čas 5,25 s a víme, že král je z Brna. Také víme, že čas začínající 5,0x nebo snad 4,xx je jen otázkou času. Matěji a Martine obří gratulace k úžasnému času a děkujeme za úžasné souboje a přátelskou atmosféru, kterou jsme od vás mohli cítit.
Na závěr si dovolím pár řádků k celé sezóně a tomu, co nám rok dal. Covidové období je náročné pro všechny z nás. Jsme malý sport, který žije jen a díky nám – závodníkům a nadšencům/organizátorům, kteří kolem nás jsou a snaží se náš sport provozovat a organizovat. Maminka mého dobrého kamaráda jednou řekla, že ač její děti (rodina Szabóů) dělaly mnoho sportů, nikde neviděla tak přátelskou atmosféru, kde když se šplhá, ostatní jdou svého kamaráda/kamarádku podpořit pod lano a řvou na něj, ač je onen šplhající možná porazí. Je to něco, čeho si na našem sportu vážím a je to jeden z důvodů, proč se mu věnuji a obětuji mu (stejně jako mnoho dalších) nemalou část svého osobního času. Ač často můžeme mít všichni různé pohledy na věc, cíl věřím máme všichni stejný – šplh a jeho přátelské prostředí. Rád bych tedy požádal nejen jako předseda výkonného výboru, ale také jako závodník a jeden z vás, abychom si uvědomili, co pro nás šplh je, co od něj chceme a nalezli opět přátelského ducha a společnou řeč.
Všem organizátorům – Příbrami, Palestře (a Pavlu Niezgozgkékmu za Vánoční cenu), Libčicím, Dvoru Králové, Novému Městu, Liberci (Janu Jarému), Písku a Brnu, bych rád poděkoval za Vaší snahu a organizování závodů pro nás. Víme, že v posledních letech to bylo velmi náročné a já si toho velmi vážím.
Tomáši Filipovi bych rád poděkoval za přátelství a píli na našem webu.
Ondřeji Košťákovi za přátelství a posledních osm let organizování Mistrovství republiky v Pražské Harfě ve spolupráci s Generali Česká pojišťovna.
Matěji a Daně Ciglovým za Mistrovství sezóny 2021.
A v poslední řadě díky Vám všem závodníkům a lidem okolo našeho sportu. Nejen výkonnost je to, oč u nás jde, ale to, že se vzájemně podporujeme a fandíme si, tvoří náš sport tak unikátním.
Děkuji,
Natanael Měcháček
