Rok se s rokem sešel a opět uzrál čas na setkání republikové špičky šplhu na laně. Sportu sice stále relativně malém, ale stále rychlejším. Již tradičním místem této události je Galerie Harfa, které tímto děkujeme za patronát. Ono divácky atraktivní místo obchodního centra má na závodníky a závodnice krom sváteční i motivační atmosféru. Jak vypadal závod Česká Pojišťovna MČR ve šplhu na laně v roce 2019? V mnoha ohledech rekordně. Začněme tedy kategoriemi na 4,5 m dlouhém laně.
Dívka kam se podíváš – 4,5m výška
Trochu netradičně vysoká účast se nám udála v kategorii něžného pohlaví. Sice v kombinaci dynamického a silového šplhu může mnohým připadat, že zde pro ženy a dívky není prostor, ale pravda je jiná. Rekordní účast 16 závodnic z celkového počtu 18 nominovaných přináší otázku, zda také pro tuto kategorii nezavést nějaký časový limit, jelikož se bohužel stalo to, že tři závodnice byly za své pokusy diskvalifikovány nekompromisními rozhodčími u lana. Právě semknutí lana stehny zapříčinilo to, že některé závodnice, ač se nominovaly, nemají z MČR žádný čas. Věřím, že do příštího roku tuto maličkost odstraní a budu se již moci radovat z platných pokusů.
Podíváme-li se na ženy, je nám z výsledků posledních let jasné, že Veronika Szabó je zcela mimo měřítka. Její osobní rekord v čase 4,5 s byl zcela úžasným výkonem, ale Verča na letošní rok přistoupila k tréninku trochu jinak, a to se vyplatilo. Kolo od kola zlepšovala svůj/český rekord, který se zastavil až na neuvěřitelné hodnotě 4,39 s. Neuvěřitelné je to zejména i kvůli počtu použitých sáhů pro dosažení tohoto výkonu. Po závodě jsme s Verčou debatovali protažení sáhů a šplhání na pouhých 7 sáhů (což je počet sáhů lepších dorostenců). Inu, co nám předvede tato závodnice příště? Nechme se překvapit. Nerad bych citoval instagramový příspěvek druhé ženy, ale nelze si to neodpustit. „Vždy svědkyně, nikdy nevěsta“ (nebo tak nějak to bylo) vypovídá o výkonu druhé Marcely Říhové. Ta chytla neuvěřitelnou formu a po přivedení nového potomka (možná budoucí šplhačská legenda?) se vrátila do vrcholové formy. K tomu jí blahopřejeme a stejně tak ke skvělému výkonu v hodnotě 6,15 s. Osobně si myslím, že Marcela má na to šplhat časy zhruba o sekundu lepší, tak se nechme překvapit. Že Sokol Brno II je líhní kvalitních závodníků víme (Matěj Cigl – dorostenecký rekordman nebo jiní). Tereza Cibulkovou mnozí pamatujeme jako začínající závodnici a letos s časem 6,89 s brala třetí příčku. Nutno poznamenat, že se každým pokusem zlepšovala. Škoda tedy, že pokusů nebylo více. Nejen já bych zajisté byl zvědav, kam by to mohla Tereza posunout. Gratulujeme k bronzové příčce. Zbývající pole závodnic již šplhalo časy nad 8 sekund. I jim ovšem patří obdiv a díky za to, že se na MČR ukázaly. Doufáme, že příští sezóna bude na jejich obsazení stejně bohatá.
Dorostenecká kategorie skýtala souboj do posledního kola
Druhá kategorie na 4,5 m dlouhém laně patří dorostencům (dohromady s kategorií žáků, u kterých bychom mohli uvažovat o vlastním mistrovství republiky). Těch do hlavního města přijelo jen o tři více než v ženské kategorii. Souboj o zlatou medaili byl právě jedním z taháků této kategorie. Hned tři závodníci se pohybovali na velmi podobných časech. Jedná se jmenovitě o Tomáše Poučka z Příbrami, Omara Dubce z Brna a Adama Novotného z Prahy. Hned od prvního kola bylo jasné, že se bude jednat o souboje na ostří nože. Když totiž Omar a Tomáš dohmátli shodně v čase 3,26 s, rozčílený Adam se musel poroučet s časem 3,39 s. Další kolo nám nic nenapovědělo, ale vrchol se očekával právě až od posledního pokusu. Tam nejdříve chyboval Tomáš, kdy nedohmátnul. Poté chyboval Omar, který čidlo regulérně minul. Tudíž vyvstala šance pro Adama a ten nechyboval a s časem 3,21 s se mohl radovat z tolik vytouženého zlata. Gratulujeme všem třem medailistům, protože se jedná osobní rekordy všech zmíněných. Nutno poznamenat i skvělé výkony závodníků na dalších pozicích. Pavel Marek také s výborným časem pod 4 sekundy, 3,72 s má nový osobní rekord a stejně tak s časem 3,96 s pátý Matouš Kubíček. Ondřej Klíč sice s časem na hranici čtyř sekund, ale také s osobním rekordem 4,02 s. Také gratulujeme. To je přehled všech závodníků šplhajících rychleji než 1m/s.
Nyní nastává prostor pro doprovodný program. Cirkusové vystoupení Mlejn na šálách, kdy se nejištěná žena spouštěla z výšky 8m metrů pouze na „šále“ směrem k zemi zajisté nejednomu závodníkovi a divákovi (stejně tak i závodnici a divačce) zadrhla dech. Úžasné, zajímavé a krásné. Děkujeme! Druhým doprovodným programem bylo vystoupení mladých gymnastů, předvádějících nám akrobatickou gymnastiku. Na malém prostoru pódia jsme viděli nejedno salto a výhozy do vzduchu a stejně tak silové výdrže při balancování na hlavě atp. No zkrátka úlet a nádhera. Rychle tedy přesunout časomíru do 8m. Než se pustím do hlavní kategorie, rád bych poznamenal, že časomíra letos byla bezdrátová, a tudíž její instalace byla nejen jednodušší, ale jmenovitě díky Matouši Havrlíkovi a dalším borcům ze Sokola Příbram, jsme společně s diváky mohli vidět reálný čas na televizi a hned věděli, jak závodníci šplhali. Sice během závodu došlo k malým technickým potížím, přesto si myslím, si zaslouží zmínit tato novinka. Hoši, děkujem.
Aleš Novák stále neporažen – bude tomu ale i v příštích letech MČR?
Lano ve výšce třetího patra a můžeme závodit. Když jsem před závodem psal nějaký příspěvek na sociální sítě, lákal jsem diváky na rekordní počet závodníků pod hranici šesti sekund. Na má slova skutečně došlo a všichni favorité se tam naskládali. Štěpán Muchka, Martin Vacek, Patrik Valut, Martin Trnka i legendární Aleš Novák. Ti všichni si z letošního MČR odnášejí zářez pod šest sekund. Dle očekávání a bez většího překvapení pohár vítěze a zlato bral Aleš. U něj jsme v prvních dvou kolech viděli velmi neobvyklý jev, a to sice šplh na 12 sáhů. Aleš je skutečně závodníkem z jiné galaxie, sáh ubral a hned to byly časy pod 5,5 s, na které jsme zvyklí. Nejlepší čas pro toto MČR v hodnotě 5,35 s (celou dekádu za jeho/světovým maximem 4,87 s) stačil s přehledem na zlato. Souboj se očekával mezi Patrikem Valutem, který v prvním kole na 11 sáhů s časem 5,81 s byl spokojen a Martinem Vackem. Ano, Martin Trnka, šampion z loňského roku letos neměl tak dlouhou přípravu, a tak se neočekával jeho útok na medaile. Jenže co se někdy očekává, nemusí se vždy zákonitě naplnit. Martin Trnka po prvním kole čas 5,88 s. Martin Vacek čas o 0,01 s lepší než osobní rekord – 5,98 s. Poslední zmiňovaný Štěpán kdesi v zapomnění s časem 6,22 s. Druhé kolo, kdy Patrik chyboval a Martin se zlepšil na 5,67 s. Třetí kolo, kdy výrazné zlepšení připsal Martin Vacek na nový osobní rekord 5,84 s, zároveň vyrovnal čas legendy Josefa Křivánka. Zlepšení a prolomení šestisekundové hranice připisuje i Štěpán Muchka s časem 5,92 s. Čtvrté kolo a Patrik ví, že se musí spokojit s bronzovou medailí (čas 5,75 s – Patrik se bohužel potýká s poraněním ramene) a Martin Trnka bere stříbro (čas těsně za osobním rekordem – letos tedy 5,61 s). Všem bych rád poblahopřál a doufám, že se jim více z nás v příštích letech přiblíží. Pro tentokrát to bylo pro všechny ještě skutečně daleko. Nejblíže k tomu měl ovšem Petr Geiger. Závodník, o kterém bychom mohli říct objev sezóny 2019 šplhal s nedovolenou podporou (chápejte objímající a pusinkující ženu) vylezl v neuvěřitelném osobním rekordu 6,14 s. Petr se netajil tím, že by rád pod šest sekund. Pro zkušenější z nás to je vždy trochu utopická představa, ale Petr velmi zodpověděnou přípravou a hubnutím šel za svým a pouze kousek za hranicí bral v tomto rychlém závodě až 6. příčku. Když nás oslovil francouzský rekordman na 5 metrů (kde šplhají s trochu jinými pravidly), neváhali jsme a udělili divokou kartu. Závodník je sice psán „pod čarou“, ale přesto s úžasným časem. Arnaud Bourdier, hasič z daleké Francie přišel, zašplhal a odjel. Očekával jsem čas hluboko pod 6,5 s a na má slova opět došlo. Bylo vidět, že Arnaud je neuvěřitelně silově a dynamicky vybaveným závodníkem s obrovským potenciálem, kterému pouze chybí zkušenosti na delším laně a s ním lepší rozložení sáhů. Můžeme pouze polemizovat, kde jsou hranice tohoto závodníka. Jeho čas 6,26 s se v historii osobních rekordů zařadil těsně za legendu Matěje Cigla, na 14. místě.
Závodník, který byl známý tím, že mu MČR nesedí se rozšplhával již do dynamiky a do pohody. V prvním kole zalezl 6,41 s a způsobil největší oslavu z MČR. Natanael Měcháček svým výkonem překvapil nejen sebe, ale i své kamarády. Dle svých slov to byly opatrné pokusy. Uvidíme, zda pouze nečeřil vodu a skutečně zašplhá rychleji. Martin Kubánek byl poslední nominovaný závodník pod hranicí sedmi sekund. V závodě se maličko potácel s prohmaty a závod mu úplně neseděl. Přesto uletěl ostatním a s časem 6,71 s bral až osmou příčku. Doufám, že Martina uvidíme na závodech častěji než v této sezóně a bude se prát o přední příčky jako v loňských letech. Jan Trnka je jedním z nejvyšších závodníků, bratr Martina Trnky (viz výše) se letos zlepšoval a do závodu vstupoval s osobním rekordem 7,26 s. Nechci se chlubit svými prorockými schopnostmi, ale tvrdil jsem, že pokud to Honzovi vyjde, bude mít čas pod sedm sekund. A je tomu k mé veliké radosti přesně tak. Jeho nový osobní rekord 6,92 s. Gratulujeme a držíme palce do dalšího zlepšování! Ještě dva závodníci se vtěsnali pod sedm sekund. Pavel Macháň, talent z Brna, který si nedávno zašplhal velmi rychlý osobní rekord nenaladil do Prahy zcela optimálně a s časem 6,92 s (asi jediný „povedený pokus“ závodu) musel smolně brát až desátou příčku. Druhým závodníkem, který se nám do této elitní skupiny závodníků procpal byl Karel Janda. Ten si stěžoval na tučné nohy. Zřejmě tento hendikep způsobil, že se s mírným trápením došplhal k času 6,98 s. Snad i Karel objeví opět vychrtlé nožičky šplhačů na laně a bude bojovat o několik desetin níže. Martin Szabó byl závodník, který si na poslední chvíli (tedy den před velkou cenou Písecký šplhavec) řekl, že by mohl na MČR. Rychle se tedy donominoval účastí v Brně na Sport Life a začal přípravu. Příprava se skládala zejména z několika málo tréninků a brutálního hubnutí. To se zastavilo na váze -6 kg a čase 7,05 s. Filip Šmejkal je zcela opačný případ závodníka. Kdo ho zná nemůže o něm mluvit jinak než v superlativech. Filip zásadně neshazuje a po uzdravení ramene se začíná opět aktivně věnovat gymnastice. Šplh tedy pouze „do počtu“ a s časem 7,39 s alespoň porazil duo bratrů Kotlanů (což je taková obvyklá pošťuchovačka na závodech). Ono duo, jak kamarád ze šplhačského prostředí vtipně poznamenal, Kotlanů je vždy časy těsně u sebe. Jiří porazil o dvě desetiny Václava. Nestačí to sice již dávno na nejlepší závodníky v republice, ale obří respekt si zaslouží za to, jak dlouho tito závodníci šplhají a kolik závodů za sebou již mají!!! Jakub Nantl je 10. nejrychlejší závodník historie. Bohužel nekrátko po tomto výkonu se zranil, a to ho dohání celou sezónu 2019. Jeho nadšení pro sport a přátelský přístup dokazuje to, že přijel z Brna na MČR doslova na otočku, dal si tři kola, s úsměvem bral čas 7,63 s a jel zase domů oslavovat narozeniny – vše nejlepší. Poslední závodník nominovaný do finále byl Daniel Martinec. Takový závodník, kterého vždy složí nemoc a on musí začít nanovo. Před MČR měl výborný tréninkový čas 7,77 s a jak tomu osud nechtěl, nemoc. MČR se ani účastnit nechtěl, ale nakonec i přes nesmírně nepovedené pokusy bral čas 7,66 s a příslib slibnější sezóny (pokud zdraví nezradí).
To je výčet závodníků pod 8 sekund. Bylo to rychlé, bylo to úžasné, a to zejména díky Ondřeji Košťákovi, Pavlu Niezgodskému a klukům kolem Matouše Havrlíka (viz zmínka o časomíře) z Příbrami. Bez těchto by to nešlo. Dále velké díky patří České Pojišťovně, za hlavní sponzorství, ČGF za zprostředkování YouTube přenosu (ač bohužel s technickými potížemi), ŠSK Palestra Praha a Sokol Příbram za organizaci, Cirkusu Mlej a gymnastické dvojici za exhibici, klukům ze Sokola Libeň za technickou výpomoc, Mírovi Lencovi za profesionální moderování, Petrovi Šutkovi a Janu Holanovi za fotky. A díky všem účastníkům a účastnicím letošního MČR, pro vás to děláme a bez vás to nepůjde. Díky
Nat
Za fotografie děkujeme Petru Štukovi, který byl skoro celý den v Galerii Harfa, namísto trávení času s jeho novopečenou rodinou. Kdo by měl zájem o fotografie bez vodoznaku, nechť se ozve autorovi na petr.stuka@gmail.com.
