Již pouhé necelé dva měsíce nás dělí od termínu MČR ve šplhu na laně v Praze a proto zbývají pouze dvě velké ceny (pro některé poslední šance se nominovat). Jedna z nich se koná (tedy konala) v Písku a druhá se bude konat v Brně (nedojde-li k dalším covidovým opatřením).
Jak se vydařil 20. ročník závodu v Písku? Pojďte se skrze následujících pár řádků podívat, jak závod probíhal.
4,5 m – dorostenky a ženy
Již se nám pomalu stává tradicí, že “něžné” pohlaví se nám na závodech přihlašuje zhruba ve stejném počtu jako další kategorie na 4,5m laně – dorost/žáci. Máme z toho samozřejmě radost, přeci jen šplh je sport špinavý (chápejte – máte na sobě kousky lana, magnézium nebo třeba špínu z podlahy, ze které startujeme) a o to větší radost máme z každé ženy/dívky, která se našemu sportu věnuje a investuje nemalé množství energie do vyšplhání. Krom jedné závodnice navíc všechny metu 4,5m dosáhly a u mnohých jsme během sezóny mohli vidět překonávání osobních rekordů.
Jaké ženy se nám ovšem představily v Písku?
Veronika Szabóová jako obvykle s časem pod 5 sekund brala zlato. Nic naplat, pokud ženy chtějí uvažovat o zlaté medaili na MČR, musí zašplhat nejen svůj osobní rekord, ale často také několikadesetinkové/sekundové stažení svého maxima. Tak rychle Verča šplhá.
Druhou závodnicí je dominantní Jana Hurdálková. Ta osobák má pod 6 sekund, ale krátké postižení nemocí jí bohužel ovlivnilo a v Písku pod 6 s nešla (a téměř ani pod 7).
Sára Gutmannová je mladičký objev, která si v Písku zašplhala (tedy doufám) osobní rekord v hodnotě 9,29 s. U Sáry můžeme vidět potenciál dynamiky a stačí stáhnout jeden sáh a čas bude výrazně nižší. Gratulujeme.
4,5 m – dorostenci
Sezóna 2021 má svého dominantního závodníka na 4,5 m v podobě Libeňského Adama Novotného. Vysokého (těžkého) dorostence s úžasným světovým rekordem z Libčic nad Vltavou.
Adam si dalším skvělým výkonem hluboko pod 3 sekundy zajistil s přehledem zlato.
Druhá příčka zcela zaslouženě patřila Štěpánu Humlovi z Příbrami. Ten měl na třetího Tomáše Ettela zhruba stejný náskok, jako mu chybělo na Adama.
Tomáš porazil klubového (bratra) kolegu Marka Novotného o pouhé 0,02 s (a jak čtenáři ví, rád tyhle setinky přirovnávám k mrknutí oka).
8 m – Muži, senioři a masters
Závodníků na osmi metrech bylo 22. To není malé množství.
Jak se jednotliví borci se vším popasovali si také povíme níže.
Masters
Vlastimil Růžička je nadšenec narozený před 68lety. V počátcích došplhal tak do 7m a tam skončil za bouřlivého povzbuzování publika. Dnes pro něj meta 8 m není nedosažitelnou a naopak bojuje s časem. A nutno poznamenat, že úspěšně. Pavel Trnka je otcem dvou mistrů republiky (na 8 a 4,5 m) v jednom roce, tudíž je o sportovní geny postaráno. Pavel ovšem prý tolik netrénuje. Doufám, že na MČR natrénuje lépe než Písek. Zlato v kategorii Masters v novém osobním rekordu a náznaku formy získal časem 11,03s Lubomír Jokel. Pevně věřím, že při omezení běžeckých tréninků se Lubomír dostane pod 11s hranici. Gratulujeme všem třem k úžasným výkonům.
Muži/Senioři
V kategorii mužů se obvykle věnuji pouze závodníkům pod 10 sekund a ani tentokrát tomu nebude jinak.
Hluboko pod tuto metu se dostal Jan Štěpán z domácího Sokola Písek v čase 9,77 s. Tento závodník má v nominaci ovšem zhruba o sekundu lepší výkon a tak pevně věřím, že výkonnostní zaváhání bylo způsobeno pořádáním závodu a pomocí s provozními záležitostmi okolo závodu.
Zlepšování téměř na každém závodě je v zájmu všech závodníků, hlavně před blížícím se MČR a šplhání/vyrovnávání osobních rekordů je ještě více žádoucí. Takové výkony můžeme vídat u Pavla Čambaly (seniora) z Příbrami. Gratulujeme k vyrovnání v čase 9,68 s.
Velký potenciál, ale hledání cesty, tak bychom mohli nazvat šplh Davideho Molinara z Libně. Tento závodník má silové dispozice na čas kolem 8s, ale Písek nebude jeho oblíbeným závodem. Jeho čas 9,18 s byl hledáním správné cesty. Tu má ovšem stále ještě dostatek času nalézt před MČR a tam nepochybuji, že čas bude začínat sedmičkou.
Bratři Kotlanové jsou pojmem v našem sportu. Nejen organizátoři, ale téměř shodná forma, kdy je od sebe dělí často setinky nebo malé desetinky. Písek je oddělil pouze desetinou a čas 8,99 a 8,89 s jsou skutečně úsměvné (doplním, že rychlejší byl Jiří).
Filip Šmejkal má svou sezónu. Osobní rekord na Memoriálu B. Šupčíka, časy pro něj výtečné. Ale Písek je závod, který závodníkům buď sedí nebo se tam hledají. Filip se tentokrát spíše hledal a s časem 7,39 s musel v roce 2021 být spokojen.
Natanael Měcháček trénuje a osobně je přesvědčen, že formu má na časy o pár desetinek lepší. Nicméně na to se nehraje a vyšplhal v čase 7,07 s a s tím musel být spokojen.
Mistr republiky, jeden z nejrychlejších v historii a mnoho dalších, jako třeba dohmat z takového místa, co si většina z nás nedovolí, to vše popisuje Martina Trnku (jeho otce jsem popisoval výše v kategorii Masters). Martin dorazil na závody s nemocí, ale zřejmě mu tyto stavy vyhovují (v roce 2019 při nemoci zašplhal čas pouze o 0,01 s pomalejší než jeho osobní rekord). Dvě kola nic moc, pak 7,04 s a nakonec (těžko uvěřitelný čas) 6,67 s. Takže příště, až se bude někdo vymlouvat na rýmičku, vzpomeňme na Martina Trnku a jeho časy v nemoci. Gratulace!
Medaile se ale rozdávají výrazně níže.
Tomáš Pouček vs. Patrik Valut. To je dvojice, která nám soupeří o stříbro a to velmi nízko. Tomáš Pouček se ve svém extrémně dynamickém stylu unavil zhruba v 6m a došplhal na úžasný čas 6,19 s. To Patrik Valut (ač vysmívající se počtu sáhů Martinu Vackovi) se na 13 (bez čepičky) kousnul na čas 6,09 s a tedy bral stříbro.
Zlato je v posledním roce doménou jednoho závodníka (krom Brna – smutný smajlík) a to zmíněného Martina Vacka. Ten upravil trénink a maká skutečně zodpovědně. Jeho čas (ač z jediného podařeného kola) 5,73 s jasně ukázal jeho dominanci. Jakožto divák (věřím, že dostatečně zkušený) mohu s čistým svědomím říci, že potenciál Martina v sobotu v Písku byl ještě o 0,10 – 0,15 s níže. Nicméně jak jsem říkal, buď to sedne nebo ne. I tak Martinovi a všem medailistům gratuluji k úžasným časům a výkonům.
Poděkování patří samozřejmě i zbývajícím závodníkům a závodnicím za jejich účast.
Organizátorům a všem okolo, kteří nám připravili závod i s občerstvením (ze kterého se pomalu začíná stávat standard a tak se nám to líbí) děkujme.
Budu se těšit v Brně a hlavně na MČR v Praze.
Nat