Ač to podle počasí nevypadalo, sezóna se nám definitivně přesunula pod střechy, tedy do své podzimní části před MČR v Praze.
A v Brně nám připravili velmi netradiční prostředí kulturního centra, kde diváci i závodníci byli nakonec svědky skutečně nevídaných výkonů některých závodníků.
Nebyl jsem sice osobně přítomen prvnímu (nultému) kolu, kdy došlo k závažným technickým potížím. Ty se naštěstí podařilo organizátorům odstranit a první kolo (tentokrát už přítomen) mohlo začít bez potíží.

Čidlo jako vždy bylo přesunuto o několik metrů výše a začala podívaná.

Vezmu to tentokrát trochu odzadu, tedy pouze závodníky pod deset sekund, abyste si všichni pěkně počkali na to, čeho jsme byli se spadnutými čelistmi svědky.

Jiří Effenberger, který se mnou kdysi bojoval o bronz na MČR v dorostu šplh trochu opustil a přestože jsme ho na závodech v Brně vídali, nebyl aktivním účastníkem. Tentokrát se nechal přemluvit (těžko říci, zda atraktivní slečnou, která nám předváděla vzdušnou akrobacii nebo jinými kamarády) a sedl v civilním oblečení pod lano. Když jsme na něj houkli, zda nemá něco v kapsách, vyndal z nich klíče. Takový pohodový přístup Jirka má. A výkon to bez tréninku nebyl vůbec špatný – 9,81 s bez trénování. Karel Janda se pomalu, ale velmi jistě blíží pomyslné rychlosti 1m/s a s časem 8,08 s už skutečně chybí jen pár mrknutí (nebo zhubnutí pár kg? nebo pohodová nálada před závodem – sám nevím). Za Karlem se umístil nový mistr akademických her pro rok 2021 na laně 8 m dlouhém – Filip Šmejkal. Ten na závod v Brně moc netrénoval a bylo to znát. Dynamika a pohoda tentokrát chyběla a s časem 7,57 s rozhodně (podle mě) být spokojen nemůže (když má osobní rekord z letoška pod 7 sekund). Natanael Měcháček na trénink vůbec neměl v posledních několika týdnech čas a s časem (tragickým) 7,35 s tedy mohl asi být spokojen (o to méně spokojen je s tím, že nemá ani jednu fotografii od organizátorů).

Pojďme opustit lůzry nad sedm sekund a podívejme se na špičkové výkony.

Filip Řezníček je závodník od kterého osobně mám velká očekávání (viděl jsem ho šplhat na promo akci v Brně a to bylo něco). Tento vysoký a dlouhoruký závodník lezl na hranici osobního rekordu (přiznejme si, tedy i on to přiznal, že ten dohmat si nevěřil, ale píplo to) s časem 6,73 s. Rád bych zmínil Filipovo totální vyhoření ve třetím kole, kdy myslel zřejmě na fanynky nebo oběd a úplně zapomněl vystartovat a to jsem ještě neviděl.

Jdeme na medailové příčky. Tu celkem v průměrném výkonu (a bez tréninku) s bronzem bral Tomáš Pouček. Ten se také trochu pocitově hledá, ale hledá se s rychlými časy. Z Brna bral pro něj průměrný výkon 6,39 s. Prý ale začnou v Příbrami trénovat (to mi říkali ale i bratři Kotlani), tak jsem zvědav, co nám ještě letos kluci předvedou.

To nejlepší si nechávám nakonec.

Máme tu rekordmana na 14 metrů a dominantního závodníka této sezóny, aspiranta na titul MČR, Martina Vacka. Tento závodník se zkrátka uhnízdil pod šesti sekundami (tam, kde jeho partnerka hnízdí lehce nad, Martin lehce pod). Na Martinovi jsme mohli vidět únavu a ohromné vypětí sil s každým šplhem. Však i jeho čas na hranici osobního rekordu nebyl špatný. Jenže to by tu neměl a nesměl být organizátor závodu. Bývalý dorostenecký rekordman a mnoho dalších superlativů – Matěj Cigl.

První kolo

Matěj sedl pod lano a pro nás nepochopitelně (s technickou chybou) za 5,79 s. To jsme si jako říkali “co to ***** je?”. Martin sedl pod lano a 5,76 s.

Druhé kolo

Martin sedá pod lano a letí, je unavený a opět úžasný čas 5,79 s, zatímco Matěj chybuje a nedolézá.

Třetí kolo

Matěj Cigl pod lanem, neuvěřitelné zrychlení. Úplný prohmat, kdy nechytá lano. Ale co, zmátoří se a dolézá v nepochopitelném čase 6,24 s (a ten prohmat skutečně byl takový, že téměř zastavil). To si ťukáme na čelo a vzpomínáme na Matěje a jeho MČR v dorostu, kdy nedolezl ani jeden pokus. Martin Vacek sedá, ale nevychází mu sáhy (za to měl pěkné zrychlení v první části lana) a čas pro něj tréninkový 6,64 s.

Poslední kolo

Matěj usedá, soustředí se. Jedno pípnutí, druhé a třetí a jede. Není to tak rychlý pokus, je vidět, že leze trochu na jistotu. Ale co, jistota v podání Matěje Cigla se zastavila na čase 5,63 s a 4. nejrychlejší člověk historie je na světě (před ním pouze Martin Trnka – 5,60, Martin Masár – 5,58 a Aleš Novák – 4,87 sekund). Jak řekl jeden kamarád, ten šplh vypadal, jako když ho někdo táhnul nahoru.
Martin Vacek má ale závody pod tlakem rád a tak usedá. Uvědomuje si, že 5,63 s je možná mimo jeho současné schopnosti, ale nehodlá se vzdát. Letí, ale opět nevyšly sáhy (znovu velmi rychlá spodní část lana) a čas 5,89 s.

Takové souboje byly totiž mezi nejlepšími dvěma závodníky sezóny Matějem Ciglem a Martinem Vackem. Postavami zcela odlišnými závodníky. Oběma děkujeme za podívanou a gratulujeme k úžasným výkonům.

Galerie fotografií