Asi nikdy v historii šplhu na laně se nestalo, aby poslední závod loňské sezóny byl zároveň prvním závodem sezóny aktuální.

Vítejte v roce 2021, roce po covid-přerušujícím sezóně, kdy nevíme co čekat a kdy nám první závod Memoriál Bedřicha Šupčíka ve svém 27. ročníku přichystal mnohá překvapení.

Pojďme na to pěkně odzadu, tedy od kategorie dorostenců, poté pojďme na dlouhé 8m lano a zakončeme to finálem mužské kategorie (a zmínkou některých závodníků, kteří se tam nedostali, ač se to možná čekalo).

V loňském roce jsme mohli vidět souboje vysokého Goliáše a vzrůstově menšího Davida, abyste mi rozuměli, řeč je o Adamu Novotném a Tomáši Poučkovi. Obě jména bychom si měli pořádně zapamatovat. Ač jsme se těšili na epicky nejrychlejší souboj v dorostenecké kategorie, protože takto vyrovnané rychlé závodníky s časy pod 3 sekundy na 4,5metrovém laně jsme tu neměli, vlivem omezeních jsme se MČR nedočkali a Tomáš se nám přesunul mezi dospěláky. Adam v “jarní/letní” části sezóny neladil na 4,5 metru a rovnou se soustředí na 14 metrů, které nás čekají 26. června. Byla proto otázka, s jakým časem se nám na MBŠ předvede. První kolo a chyba, druhé kolo a pěkný čas 3,08 s. Finále bylo jasné, o tom pochyb nebylo. Adam vystartoval a na pěkných 6 sáhů s časem 2,90 s s přehledem bere zlato. Gratulace k osobnímu rekordu.

Druhý závodník byl velmi překvapivě domácí Štěpán Huml. První čas 3,60 s není zlý, druhé kolo katastrofa, ale finálový pokus mu sedl parádně a s časem 3,33 s bral stříbro. Také gratulujeme k osobnímu rekordu.

Pro bronzovou medaili si přijel z dalekého Brna Ondřej Klíč, kterého budete moci brzy vidět na propagačních materiálech k našemu sportu. Ten se trochu trápil. Osobně jsem jeho čas čekal někde na úrovni 3,30 s, ale bohužel 3,68 s (které si střihl shodně ve druhém a třetím kole) musel brát až bronz.

Velmi těsná brambora s pro mě trochu úsměvným časem 3,70 s připadla Českobudějovickému Richardu Kašparovi, který mi během závodu řekl, že dnes má na tento čas (a to doslova řekl 3,70 s). Takže gratuluji 🙂

Dan Zeisek z Příbrami s časem 4,18 s s přehledem bral pátou příčku. Poslední závodníky této kategorie, které zmíním byli konkurenci ze Sokola Praha-Libeň Tomáš Ettel a Marek Novotný. Tomáš mi během jednoho z tréninků řekl, že Marek standardně leze o cca 0,5 sekundy rychlejší časy než Tomáš. Trénink není závod a Tomáš s osobním rekordem 4,56 s (shodně jako Marek, ale díky druhému shodnému času, který byl rychlejší) Marka porazil. Gratuluji oběma závodníkům a pojďme se podívat na osmimetrové lano.

Stále diskutovaná kategorie Masters, ve které se na MBŠ ukázalo celkem pět borců. Tedy čtyři vyšplhali, ale věnujme pár řádků všem, protože ve věku všech závodníků se jedná o úctyhodný výkon.

Zlato s přehledem padlo závodníkovi, který byl přítomen i na prvním ročníku, a to sice Ludvík Cimburek, který se se svým časem rozhodně neřadí do kategorie, do které věkem spadá. Gratulujeme k dalšímu zlatu. Pavel Trnka, otec dvou kvalitních závodníků, zřejmě dokazuje, odkud kvalitní šplhačské geny pochází a pěknými pokusy si vybojoval stříbro. Jsem osobně zvědav, kam svůj čas letos ještě stáhne.

Lubomír Jokel je závodník, který se více než šplhu zřejmě věnuje jiným sportům, ale stále kvalitními a vyrovnanými výkony bojuje o přední příčky. Takže i zde gratulujeme a těšíme se na další závody.

Vlastimil Růžička je závodník, kterému fandí snad každý divák i závodník. Nesmírně silná vůle i paže tomuto závodníkovi pomáhají ke zdolání 8m mety. Vlastíku, díky, že se účastníš závodů a fandíme do dalších úspěšných pokusů.

Posledním z kategorie Masters, ač tentokrát neúspěšným, byl Pavol Niezgodzký. Sportovní nezmar, který tentokrát bojoval zhruba do 6m. Osobně jsem si řekl, že zkusím Pavla vyhecovat, aby na následujícím závodu (kam Vás všechny zvu) lano úspěšně zdolal. Tedy bude k tomu ještě potřeba překonat další zhruba dva metry a to je zatím dost. Ale nikdy neříkejte nikdy.

Jak jste si zajisté všimli, jsme už na 8 metrech a to je meta, která na tomto konkrétním závodě znamená mnoho. Tedy ani ne tak tam vyšplhat, ale překonat legendární Šupčíkův čas z OH v Paříži (1924 – a další OH se budou konat kde? A kolik to bude let?). Pokud o tom ještě nevíte, překonat metu 7,20 s právě na tomto závodě znamená, že obdržíte skleněný hranol, který ač mnoho z nás má uloženo někde, kde o něm neví, má silnou auru výjimečnosti. Buď totiž do klubu patříte nebo ne. A Ti, kteří oscilují těsně za hranicí a tudíž tam stále nepatří, často poslouchají otázky, proč tomu tak je a co na tom změnit. Inu, jak jednou klasik řekl “asi víc trénovat” (nebo tak nějak to bylo). Ale vzhledem k tomu, že tento závod několika lidem vyloženě nesedí (že Honzo?), čekají na svůj dobrý další rok a tak, dokud se to nepodaří (co PéBéčko?).

Opusťme mé zbytečné poznámky a pojďme se společně podívat na letošní kategorii, kde pouze deset nejrychlejších má možnost třetího kola.

Než se na ně podíváme, rád bych věnoval pár řádků závodníkům, kteří na ten čas měli, ale vyloženě jim MBŠ 2021 nesedl.

Davide Molinaro, závodník, který trénuje s borci v Sokol Libeň závod skutečně “prokaučoval” první lano bylo dle jeho slov (které jsem zaslechl) pod osm sekund. Osobně se mi ten čas úplně nezdál, ale důležité je, že Davide trénuje a čas pod osm sekund je jen otázkou pár závodů. MBŠ skutečně nesedí každému. Karel Janda, organizátor závodů v Libčicích měl letos také smůlu. Karel je závodník, který má reálně šanci šplhat zase pod sedm a k tomu mu držím palce a těším se na to.

Pojďme na TOP 10. Pěkně od “nejpomalejších” k těm nejrychlejším (kteří Vás zajisté překvapí).

Vilém Chaura, závodník, kterého jsme dlouho neviděli na závody přijel s povoleným dopingem (chápejte partnerkou). Otázka s časem 8,26 s byl spokojen 🙂 Tak doufáme, že Viléma uvidíme i na dalších závodech.

Václav a Jirka Kotlani jsou vždy kousek od sebe. Jednou Václav porazí Jirku, jindy Jirka porazí Václava. No tentokrát Jirka Porazil nejen bráchu, ale i Natanaela Měcháčka (tedy mě). Ale to je letos a na dlouho naposledy 😀

O Janu Trnkovi jsem se nenápadně zmínil o pár řádků výše. Honza měl natrénováno na pohodové časy pod 7 sekund, ale MBŠ mu prostě nesedí a stejně jako v loňském roce, ani tentokrát se mu bohužel nepodařilo překonat Šupčíka a odvézt si onen zmiňovaný hranol. Já věřím, že to příště vyjde a budu mu moci blahopřát. Takhle se posunu pouze o Filipu Šmejkalovi.

Filip je zrovna také z těch závodníků, kteří Honzovu situaci velmi dobře znají. Filip ovšem rok 2021 bude mít již zapsaný jako ten, kdy si domů hranol odvezl a navíc velmi slušným výkonem (tedy třemi výkony) pod sedm sekund. Filipovi všichni gratulujeme a jsme zvědavi, zda udrží skvělou formu nejen na 8m laně, ale i na blížících se 14 metrech.

Martin Trnka, pan doktor, nemá moc prostoru trénovat a navíc si nedávno přivodil lehké zranění tricepsů. Ale také závodník, kterému stačí trénovat trochu a je schopen šplhat celkem pěkné časy. Ve finálovém třetím kole to přesně dokázal dalším hezkým časem hluboko pod sedm.

A je na řadě top 3. A věřím, že to stojí za to, protože jsme viděli něco nevídaného.

Ale pěkně popořadě. Patrik Valut nebyl úplně ve formě. Na druhou stranu, chápejte, že jeho “ne forma” je v pohodě na čas 6,50 s. Tentokrát nejlepší pokus ze třetího kola (to vlastně mělo hodně závodníků ve finále, když na to tak koukám). Patriku, gratulace k bronzu.

Stříbro, tipoval jsem na to původně Patrika a na bronz Honzu Trnku, ale víte co… Když jsme se s Martinem Vackem bavili o Tomášovi Poučkovi (pamatujete, jak jsem o něm psal na začátku?), nemohu si neodpustit, ale Martin říkal, že nevěří, že jeho styl přenese efektivně na 8 metrů. No, přiznejme si narovinu, že to, co nám Tomáš předvedl nám trochu vyrazilo dech, spadla čelist nebo jiné příměry, chcete-li. První dvě kola shodně za 6,39 s a finále. Inu, stačí Vám to, že se zařadil na 10. příčku v historickém žebříčku osobních rekordů?

Naštěstí tu máme Maritna Vacka, prvního závodníka v historii, který v závodě šplhal jako legenda Aleš Novák (shodou náhod loni na MBŠ). Ten dvěma pokusy pod šest sekund dokázal, proč právě on se zdá být budoucím následníkem zmíněného Aleše. No uvidíme, jak se bude dařit konkurenci, která na Martina najednou kouká z celkem velké vzdálenosti.

Na závěr díky moderátorce (pokud si vzpomínám, asi první moderátorka závodů ve šplhu, co pamatuji), Sokolu Příbram za super přípravu a funkční techniku a všem divákům, kteří nám fandili.

A hlavně závodníkům, kteří na závod dorazili, ač počasí táhlo spíše k vodě.

Budu se těšit na viděnou na dalším závodě, a to sice v Modřanech.

Nat